Příběh Zuřivce vychází z dlouholeté terapeutické praxe norské organizace Alternative to Violence (Alternativa násilí), která se zaměřuje na práci s osobami, které se dopouštějí násilí a dospělými a dětmi, které jsou vystaveny násilí v rodinách.
Nápad stvořit příběh, který bude reflektovat domácí násilí z pohledu dítěte, se zrodil během skupinových terapií Øivinda Aschjeme z ATV pro děti, které zažily násilí v rodinách. Stále se objevovalo jedno téma, které děti trápilo, a to byla vina za násilí, které se odehrávalo v jejich rodině. Jedno z dětí se Øivinda zeptalo, kolik lidí ví, že děti zažívají v rodinách násilí. Øivind odpověděl, že to dost lidí neví. Pak dostal další otázku: „A ví to pan Král?“ Øivind řekl: „Netuším, jestli to pan Král ví.“ A tak společně norskému králi Haraldovi V. napsali dopis. Harald V. po přečetení dopisu pozval děti spolu s Øivindem na audienci, kde vyslechl jejich příběhy. Řekl jim, že neví, jaké to je zažívat násilí, ale že jedno ví jistě, že násilí není jejich vina.
Skutečný příběh dal vzniknout oceňované knize, divadelnímu představení a filmu, který se využívá jak v osvětě, tak v terapii.